Zdravím uživatele a zpřízněnce kovářského řemesla. Rád zde založím první téma a to zní " Jaké byly Vaše první začátky".
U mne to začalo hysterickým záchvatem mého otce co ze mne jednou bude, jako asi každý mladý kluk na základní škole je spíše raubíř který nosí 4,5. Težko bude uvědomělý aby v 9. ročníku věděl kam se bude ubírat jeho cesta životem. Avšak toto řemeslo ve mne zbudilo klukovské dovádění s ohněm. Na střední škole jsem zjistil své vědomosti a také, že se dokáži učit s výborným prospěchem. Kovařině jsem se začal věnovat ve svých 13 letech, mé začátky s knížkou Tvoříme z kovu byl první popud jak na to. Postupně od plechařiny se to rozvíjelo až jsem začal nahřívat kusy železa v kotli našeho domu a mlátit na kolejnici tvarové placky. Dalším krokem byl otec, kdy sdělil – pokud uděláš talentové zkoušky koupím ti kovadlinu a výheň. A to bylo něco pro mne,od rána do večera jsem bušil a bušil, do své první školy jsem zhotovil nespočetně mnoho věcí abych dokázal, že na to mám. Mistři u jednoho meče, který byl zhotoven průvlakem a težkým provlečením oceli nechápali , jak jsem to udělal z jednoho kusu, musel jsem svůj výrobek obhájit. Výhra, obsadil jsem první místo na zkouškovém a já se tešil kdy pojedem pro odměnu. Dodnes vlastním tu krásnou starou polní výheň na kterou nedám dopustit a kovadlinu od značky ČZ.
Mé vědomosti se začaly rozvíjet, sjížděl jsem se na různá kovářská klání a setkání jako je Helfštýn- Hefaiston nebo třeba v rakousku Ybbsitz..... později jsem předváděl svoji práci a demonstroval před publikem v 15 letech, o rok později jsem získal ocenění za první místo na téma ZEMĚ mezi 70 kováři v městečku Ybbsitz. Samozřejmě jsem byl velmi překvapen a umístení mi přineslo další možnosti se rozvinout v tomto řemesle.
I přes kovařinu ač užitkovou či uměleckou jsem se začal zaobírat cestou výroby Damascenské oceli a Wootzu. Dodnes se touto prastarou metodou zabývám a je to už téměř 12 let. Narodil jsem se r.1984 a dnes mám svoji malou firmičku ve své rodné vísce Orličky. Určite každý, kdo začal od nuly bude vědět jaká je to dřina něco vybudovat ale určite to stálo za to. Zůčastnuji se různých výstav a pořádám kurzíky na kovařinu a výrobu Damascenské oceli.
Budu se tešit pokud se tu sejde pár kovářů a budem si vyměňovat názory a kritiku našeho řemesla.
Takže kováři „ráz na ráz“.
Přiložený soubor: Damascenský nůž 030 - peříčko, finiš.jpg
